Homosexualita je dnes úplně běžný jev. V dřívějších dobách tomu ale tak nebylo. Když je muž homosexuál, lidově gay, tak si to nevybral, to není nemoc, prostě to tak je, tomu se nedá poručit. Mnoho lidí to ještě stále dnes odsuzuje, protože je to proti přírodě. Ono ale nezáleží na tom, jakou má člověk orientaci, ale jaký je uvnitř. Když se ovšem budeme bavit čistě o homosexuální orientaci, tak se k tomu člověk může tzv. dopracovat několika způsoby. Když to vezmeme od malého dítěte, tak se to může projevovat právě už od raného věku. To se dá poznat z několika věcí, například si kluk nebude hrát s autíčky, ale třeba s panenkami, případně by se mohl oblékat do dívčích šatů.
V pozdějším věku začne být více s dívkami, ale nechodí s nimi, jenom kamarádí, až se to dostane do stádia, kdy si to sám uvědomí a přizná si to. Obvykle najde pochopení u rodičů, ale stává se, že to odsoudí jeden z rodičů, většinou to bývá otec. Další způsob je ten, kdy je muž třeba už ženatý, má dokonce i dítě nebo více dětí a všechno je s ním v pořádku, ale najednou se mu z neznámého důvodu začne líbit stejné pohlaví, tedy muži.
To se stává také velmi často. Obvykle to žena pochopí, ale i tady se stane, že ne, protože je to příliš velký šok. Další možnost, že to muže tzv. čapne, když je na vojně. Jasně, je mezi samýma rukama, tak to není nic neobvyklého. Když přijde mezi tzv. normální lidi, tak se to buď ustálí, nebo ne. Co je zajímavé, tak obvykle muži odsuzují homosexuály, všelijak je shazují, dělají si z nich někdy až ostrou legraci. Je to způsobeno tím, že odjakživa je muž brán jako silný jedinec, který má rád ženy.