atol

Atol Aldabra

Jméno zní jako z pohádky. Patří druhému největšímu korálovému atolu na naší planetě. Sir David Attenborough jej právem označil za div světa. Od roku 1982 je Aldabra na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Jak získal atol své tajemné jméno, nikdo přesně neví. Mohlo vzniknout z arabského Al-Chadrá, což znamená zelená. Vyloučen není ani další, ještě poetičtější výklad. Dostal název podle nejjasnější hvězdy z pěti hvězd v souhvězdí Býka – Aldebaranu, hvězdného obra šestatřicetkrát většího, než je naše Slunce.

Atol sám vypadá jako z jiné planety. Je vytvořen z korálového vápence a tvoří jej čtyři větší ostrovy (Grande Terre, Malabar, Střední ostrov, ostrov Picard neboli Západní ostrov), Polymnie a bezpočet menších ostrovů uspořádaných do oválu.

Atol Aldabra leží v Indickém oceánu severozápadně od Madagaskaru a východně od afrického kontinentu. Vznikl ve čtvrtohorách. Je 34 kilometrů dlouhý, maximálně 14 a půl kilometru široký o celkové ploše 350 kilometrů čtverečních. Jeho povrch ční zhruba osm metrů nad mořem. Laguna měří 224 kilometrů čtverečních. Při nízkém přílivu je ze dvou třetin bez vody a je porostlá mořskou trávou.

Dešťová voda vyleptává do vápence ostrovů hluboké brázdy a vytváří terén s ostrými hranami, který je téměř neschůdný. Podél pobřeží se táhnou houštiny mangrovníků. Vnitrozemí ostrovů je porostlé většinou trnitými houštinami.

FLÓRA A FAUNA
Obrovský krab dostal přízisko palmový zloděj. Atol si uchovává nedotčenou panenskou přírodu. Přibližně pětina ze 180 kvetoucích rostlin je tu endemitních. Patří k nim například aldaberská lilie s trnitými masitými listy a ornažovorudými květy, purpurová kleome či mračňák s krvavě rudými kalichy.

Žije tu největší populace želv obrovských (Geochelone gigantea). Jejich počty se odhadují na 150 až 180 tisíc. Tyto želvy jsou až 140 centimetrů dlouhé a dosahují hmotnosti až 300 kilogramů a dožívají se i 150 let. Živí se trávou a bylinami, spásají i listí keřů a stromů, pokud na ně dosáhnou. Jeden čas je ohrožovaly kozy, které se na atolu nekontrolovatelně rozmnožily a užíraly želvám potravu. Jejich počty byly zredukovány a želvu obrovskou už dnes na atolu prakticky nic neohrožuje.

Na Aldabře žije i další gigant – největší pozemní krab, který dosahuje délky až jeden metr. Dostal přízvisko palmový zloděj, protože se kromě ptačích vajec a mláďat živí kokosovými ořechy. Velmi zručně je otvírá velkými klepety.

Nejproslulejším ptákem je zřejmě malý hnědý nelétavý pták s bílým hrdlem – chřástal bělohrdlý nebo také Cuvierův.

Na Aldabře jich žije asi pět tisíc. Endemitní je i kaloň aldaberský, který se živí ovocem, či aldaberští ibisové s porcelánově modrýma očima, kteří jsou zvláštním poddruhem ibisů žijících v Africe.

Žije tu vzácný terej rudononohý (Sula sula) i různé druhy faetonů a fregatek. Samečci v době námluv lákají samičky nafouklými modročervenými hrdelními vaky a hlasitými klapavými zvuky. Fragatky jsou dokonalými letci. Dokážou provádět doslova leteckou akrobacii, stát nehybně ve ve vzduchu nebo střemhlav útočit a opět bleskurychle vzlétnout. Tato schopnost jim umožňuje krást jiným ptákům zejména terejům a faetonům ulovenou potravu. Dostali proto přezdívku piráti moře.

TROCHA HISTORIE
Atol Adabra je součástí Seychelské republiky, dalo by se říci její nejodlehlejší částí. Už v roce 1509 se objevuje na mapách portugalských mořeplavců jako Aldahra a o dva roky později Portugalci u tohoto ostrova přistáli. V té době byl atol už evidentně znám arabským námořníkům.

V osmnáctém století byl atol připojen k francouzskému území Réunion. Během napoleonských válek se Seychel i Aldabry zmocnili Britové a oficiálně do jejich držení přešly pařížským mírem. Ostrovy byly spravovány z Mauricia a teprve v roce 1903 vyčleněny jako samostatná kolonie. Roku 1976 získaly Seychely nezávislost jako republika v rámci Britského společenství národů.

Aldabra se ocitla v centru zájmu v roce 1966 v době, kdy ve Velké Británii byl ministrem obrany Denis Healy. Ten tehdy chtěl z Aldabry udělat základnu britských leteckých sil, vybudovat tam přistávací dráhy a další potřebná zařízení. Světová veřejnost se tehdy postavila na odpor a Aldabru zachránila. Velkou měrou k tomu tehdy přispěla i Londýnská královská společnost.

Sdílet článek